Evropská vychova k levičáctví

01.09.2008 12:13

Stefan Theill přeložil Vladislav Malat                          51PRO 5/2008

Miliony evropských dětí jsou při svém dospívání ovlivňovány předsudky a dezinformacemi. Vymanit tyto děti z čelistí předsudků nebude snadné.
Ne však proto, že by tyto děti chodily do náboženských škol někde v Pákistánu nebo do státem řízených škol v Saúdské Arábii. Děti, která máme na mysli, žijí ve dvou z největších demokracií světa – ve Francii a v Německu.

PROTI TRHU
Co která země učí své mladé lidi, je odrazem základu národního přesvědčení. Když školy učí historickou paměť, předávají také „pravdy“ o kapitalismu, sociálním státu a dalších ekonomických principech, jež společnost pokládá za samozřejmé. Například ve Francii a v Německu školy pomohly na svět vážné averzi ke kapitalismu. V jednom průzkumu veřejného mínění z roku 2005 pouze 36 % Francouzů udalo, že podporují systém volného trhu, a jenom v jedné z 22 zemí zvítězil názor, že menšiny patří k základním kamenům světového obchodu. Současně s tím v Německu roste podpora socialistických ideálů – v roce 2007 to bylo 47 % oproti 36 % v roce 1991. Tyto postoje lze odkázat mezi společenské anekdoty, ale jejich dopad je sebevražedný. V Německu po období deprese klesá nezaměstnanost, za což lze v nemalé míře děkovat sociálním reformám, jež roku 2005 přinutily Němce žijící z podpor, aby začali pracovat. Přesto mezi Němci existuje téměř shoda v názoru, že žvanění o sociálním státu je dále přípustné.

Kancléřka Angela Merkelová, kdysi oslavovaná jako německá Margaret Thatcherová, téměř zapomněla na své plány pokračovat v reformách volného trhu. Místo toho zavedla novou „daň pro bohaté“, utáhla pravidla na trhu práce a slíbila obnovení snahy „regulovat“ globalizaci. Mnohé z těchto populistických postojů se dají vystopovat ve státem nařízených učebních plánech. Tam se v hodinách ekonomie učí věci, jež se podstatně odchylují od principů založených na úloze trhu, na kterých je založen západní model. Tento jev je sotva omezen na Evropu, ale málokde je zřetelnější než ve Francii a v Německu. Předpojatý pohled na ekonomii prosakuje do mnohých problémů trápících svět, počínaje růstem populismu až k celosvětovým protiamerickým nebo protikapitalistickým postojům.

EKONOMIE PODLE GUSTA
„Ekonomický růst lidi zatěžuje hektickým způsobem života, vedoucím k přepracovanosti, stresu, depresím, kardiovaskulárním chorobám a podle některých i ke vzniku rakoviny,“ tvrdí třísvazková Historie XX. století, soubor textů, jež se vtloukají do hlav studentům francouzských středních škol. Posledních 20 let „zdvojnásobilo bohatství, nezaměstnanost, chudobu a pocit vyloučení“ a „následky toho vytvářejí pozadí pro hluboký sociální neklid“, tvrdí se dále. Protože 21. století začíná „povědomím o mezích růstu a rizik pro lidstvo z růstu plynoucích“, závisí jakákoli budoucí prosperita na „regulaci kapitalismu na celé planetě“. Kapitalismus sám je v různých částech textu popisován jako „brutální“, „divošský“, „neoliberální“ a „americký“. Tento agitprop byl publikován v roce 2005, nikoli 1972!

Když se francouzským studentům nedostává tohoto druhu předpojatého komentáře k destrukci způsobené kapitalismem, učí se, že ekonomický pokrok je také základní příčinou společenských problémů. Například jednoroční kurz o vnitřních mechanismech ekonomie, vyvinutý francouzským ministerstvem školství pod názvem Sciences Economiques et Sociales, je ze dvou třetin věnován diskusi o sociálně- politickém dopadu ekonomické činnoti. Jeho jednotlivé součásti jsou pojmenovány například: Rozštěpení společnosti a nerovnost, Sociální mobilizace a konflikt, Chudoba a vyloučení a Globalizace a regulace. Ministerstvo nařizuje, aby se studenti učili o „celosvětové regulaci jako reakci na globalizaci“. Pouze jedna třetina kurzu pojednává o obchodních společnostech a trzích, ale i tyto části obsahují rozsáhlé sekce o odborech, hospodářské politice vlád, mezích trhu a nebezpečích růstu. Celek vyúsťuje ve sdělení, že ekonomická činnost má nespočetné nežádoucí důsledky, před nimiž je potřeba občany chránit. Není potom divu, že výchozí francouzský postoj je ve vztahu k tržním silám a soukromému podnikání podezřívavý, o politice, jež je podporuje, ani nemluvě.

V jiném hojně rozšířeném textu nezmiňuje část věnovaná technologickému pokroku ani jednoho konkrétního podnikatele nebo společnost. Místo toho čtou studenti dlouhé traktáty o tom, zda technický pokrok ničí pracovní místa.



NĚKDE JE TO JINÉ
Něco zcela jiného se učí studenti ve Spojených státech, kde má ekonomii pouze méně než polovina středoškoláků. Většina výuky je založena na přímočaré klasické ekonomii. V Texasu státem předepsaný učební plán požaduje, aby výuka obsahovala pozitivní přínos podnikatelů pro místní hospodářství. Stát New York své učební plány koordinoval s mládežnickými skupinami, jako je Junior Achievement, jež se zabývá podporou mladých podnikatelů, a s ekonomy z Fedu. Vybízejí americké školy své studenty k následování Billa Gatese nebo k obdivu globalizace?

Opravdu ne. Rozhodně však svým studentům neočkují negativní předsudky a podezřívavost k obchodu a podnikání, ale ani k lidem, kteří se tím zabývají. Francouzští studenti se naopak neučí ekonomii jako takové, ale špatnému postoji k ní. Když vyjdou ze školy, nemusí vědět mnoho o nabídce a poptávce nebo jak funguje obchodní společnost či podnik. Místo toho znají v podobě obrácené naruby například škodlivost „macdonaldizace“ světa. Tento druh antikapitalistického a antiglobalistického plácání však není produktem několika stárnoucích osmašedesátníků, ale součástí vyučování v dnešních francouzských školách.

PODNIKATEL VERSUS ZAMĚSTNANEC
Němci své mladé učí podle podobného vzoru, ale s lehce odlišným důrazem. Soustřeďují se na korporativistické a kolektivistické tradice německého systému. Přestože každý ze 16 německých států má své vlastní učební plány, téměř všechny vidí ekonomii přes konflikt mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, v němž se bojuje hlavně o mzdy a pracovní podmínky. Jestliže v německých učebnicích chybí sjednocující charakteristika, je všude silný důraz na skupinové zájmy, na tradiční sociálnědemokratické rozdělení vesmíru na kapitál a práci, zaměstnavatele a zaměstnance, šéfa a pracujícího.

Učebnice podávají výklady vztahů zaměstnavatel – zaměstnanec, konfliktů na pracovišti, kolektivního vyjednávání, odborů, stávek a ochrany zaměstnanců. I pouze zběžný pohled na německé učebnice říká, že jsou psány pro budoucí zaměstnance a členy odborů. Šéfové a majitelé firem jsou ukazováni jako karikatury -- líní plutokrati s cigárem, někdy zneužívající dětskou práci, internetoví podvodníci zbláznění do mobilů, alkoholu a oddávající se nezaslouženému odpočinku. Obraz úspěšného moderního podnikatele tam pravděpodobně nenajdete.

Dalo by se čekat, že se Evropané na svět dívají z pozice levého středu. Překvapením však je intenzita a hloubka zaujatosti proti úloze trhu, jež je v evropských školách vyučována. Studenti se učí, že soukromé firmy pracovní příležitosti ničí, zatímco vlády je vytvářejí. Zaměstnavatelé vykořisťují, zatímco stát chrání. Volný trh vytváří chaos, zatímco státní regulace přináší pořádek. Globalizace přináší destrukci, ne-li katastrofu. Někteří podnikaví učitelé a rodiče se sice mohou pokusit přinést jiný pohled a některé učebnice jsou méně ideologické než jiné, ale převládající výchozí stanoviska se nedají přehlédnout, takže se v tomto levičáckém kontextu intelektuálně rozvíjí většina studentů. Je to systém založený na víře, jež nakonec může být chápána jako pravda.

POUČÍ SE EVROPA?
Tato východiska mají děsivé implikace sahající daleko za meze domácí politické debaty v těchto dvou zemích, protože určují život, jaký si studenti vyberou. Poté, co se jim vtloukalo do hlav, že trh je nebezpečnou divočinou, odpovědělo dvakrát více Němců než Američanů dotazovatelům, že nikdo se nemá dát do podnikání, pokud si není zcela jist úspěchem. Pouze dva z pěti Němců nebo Francouzů by byli rádi svými vlastními pány, zatímco mezi pěti Američany to jsou tři. Osm procent Američanů uvedlo, že právě začínají podnikat, zatímco u Němců to jsou dvě procenta a u Francouzů jedno. Dalších 28 % Američanů o započetí podnikání uvažuje, zatímco takových Francouzů je pouze 11 % a Němců 18 %. Zaostávání dvou největších evropských ekonomik v oblasti tvorby pracovních míst, inovace a hospodářské dynamiky je kritické.

Stále více se ukazuje, že postoje a názory jsou svázány s hospodářskou výkonností země. Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Edmund Phelps tvrdí, že postoj k trhu, k práci a odvaha riskovat mají na výkonnost země větší vliv než tradiční faktory, jako jsou sociální výdaje, způsob zdanění nebo regulace trhu práce, na něž se soustřeďují ekonomové. Studie situace v devíti zemích provedená v Massachusetts ukázala, že pokud země jako Francie nebo Německo opravdu chtějí, jak to tvrdí jejich vlády, podpořit podnikání, novátorství a dynamiku hospodářství, pak nejefektivnější cesta k těmto cílům vede přes školy, jež žákům vysvětlí legitimitu podnikatelské činnosti.

TEXT: STEFAN THEILL, EKONOMICKY REDAKTOR ČASOPISU NEWSWEEK
ZDROJ: FOREIGN POLICY, LEDEN/UNOR 2008
PŘEKLAD A VYBĚR Z TEXTU: VLADISLAV MALAT

 

Kontakt

Harmonia Universalis o.s.

honza.harmonia@email.cz

Vlárská 1459/21
104 00 Praha 10 - Uhříněves

+420 222 767 969
+420 604 240 951
+420 603 549 636

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode