|
Kdo si dá občas klapky na oči i uši a odmítne přijmout miliontou prvou informaci, dobře udělá. Přinejmenším svému tělu a duši. Ani AIDS, ani dopravní nehody, ani dennodenní násilí –nic z toho nebude mít jinak za dvacet na svědomí tolik lidí v produktivním věku, vyřazených z práce, jako duševní a nervové poruchy.
Jeden z deseti lidí vykonávajících duševní profesi trpí depresí, úzkostí, stresem a syndromem vyhoření (který je možné popsat jako pocit, že nic už nemá smysl). Data pocházejí z Británie, Spojených států, Německa, Finska a Polska a ačkoliv v českých podmínkách stejná studie není k mání, můžeme se klidně spolehnout na to, že jsme na tom ještě hůř.
A že se toho na naši hlavu valí hodně: nadbytek informací pramenící z technického pokroku, rychlost globalizace, přepracování, nereálné termíny, neadekvátní péče o děti, na které prostě není čas, navíc kvůli pracovnímu místu, které není do budoucna tak jako tak jisté.
Ekonomika 90.let se rychle rozvíjí a globalizace, což značně mění pracovní situaci mnoha lidí. Na jednu stranu kladně: práce není tak monotónní, lidé jsou samostatnější a odpovědnější při rozhodování – na druhou stranu 40 (v USA) až 50 lidí (ve Finsku) pociťuje výkon svého povolání jako stresující. „Zdravotní problémy související s pracovní zátěží známe už dlouho, mění se však jejich příčiny a četnost. Ve studii provedené v Německu bylo zjištěno, že ubývá fyzikálních stresorů, jako jsou například úrazy, nadměrné horko, chlad, hluk či průvan, a naopak přibývá příčin z oblasti duševní, jako jsou časové limity, nadměrná psychická zátěž, opakované restrukturalizace společnosti.“
Když se to pak všechno sečte, tak náklady na léčení duševních problémů spolu s hospodářskými ztrátami se například ve Spojených státech odhadují na 44 miliard dolarů ročně. Za totéž období se promešká 200 milionů pracovních dní.
Tohle už nenechalo klidnými ani zaměstnavatele, kteří si dobře všimli, že výkonnost jejich zaměstnanců souvisí krom jiného též s jejich duševním zdravím. „Udává se, že 40 až 60 procent amerických pracovišť s více než 50 zaměstnanci poskytuje programy zaměřené na zvládání stresových situací: různé relaxační techniky, hraní rolí, nácvik zvyšování sebevědomí ... Jistě praxe hodná okoukání.
Jiná rada, totiž prostě vypnout a zpomalit tempo, se zřejmě mine účinkem. Přinejmenším do doby, dokud lidé obecně musí více pracovat, aby toho pak mohli více konzumovat.
převzato: www.idnes.cz
|
